POMPEHO CHOROBA

Jde o relativně vzácnou dědičnou metabolickou poruchu, v rámci které je narušen metabolizmus zásobního cukru - glykogenu. Narušené štěpení glykogenu vede k hromadění glykogenu a jeho ukládání v kosterní i srdeční svalovině. U člověka vede tato choroba k těžkým projevům svalové slabosti a srdečního selhání již v průběhu prvního roku života a bývá, bohužel, smrtelná. Určitou zajímavostí je, že stejný typ choroby je znám i u jiných savců. Pompeho choroba byla popsána u některých severských plemen psů. Ačkoliv genetický defekt u člověka (mutace v genu GAA na 17. chromozomu) je již určitou dobu znám, genetická příčina obdobné choroby u psů zůstávala dosud nerozluštěna. To platilo pouze do února 2013, kdy příslušnou genetickou mutaci u psů popsal tým finských autorů.

Pompeho choroba je známá také jako glykogenóza typu II. Glykogenózy jsou heterogenní skupina geneticky podmíněných chorob, jejichž společnou charakteristikou je porucha metabolizmu glykogenu, u člověka je známých hned několik různých forem glykogenóz, u těchto chorob obecně dochází vlivem narušeného metabolizmu ke kumulaci některého z meziproduktů, řadíme glykogenózy také k tzv. střádavým chorobám.

Pompeho choroba byla popsána již roku 1932 holandským patologem J.C. Pompem. Příčinou choroby je defekt lyzosomálního enzymu alfa-1,4-glukosidázy (GAA), který za normálních okolností štěpí alfa-1,4 vazbu v molekule glykogenu. Gen GAA je umístěn na dlouhém raménku chromozomu 17 (17q23) a onemocnění má autozomálně recesivní typ dědičnosti (Slouková et al., 2009). Celková incidence onemocnění dosahuje 1:40 000 (Di Rocco et al., 2007), v rámci České republiky byli v roce 2009 známi celkem 4 pacienti s touto vzácnou chorobou (Slouková et al., 2009).

Pompeho choroba ovšem není jen typicky lidská metabolická porucha. Méně se ví, že stejnou chorobou trpí i některá plemena psů, konkrétně typická jsou pro tuto chorobu plemena severských hlídacích a pasteveckých psů, u kterých byla Pompeho choroba poprvé popsána již v roce 1970 (Walvoort, 1985). Příznaky u psů nejsou příliš odlišné od typické manifestace Pompeho choroby u lidí. Popisována je výrazná svalová slabost, zvracení, problémy s krmením a polykáním a v neposlední řadě i postižení srdce. Příznaky se objevují okolo půl roku života, mezi 10. a 18. měsícem života pak psi obvykle této chorobě podlehnou (Walvoort, 1985).

Dosud však u psů nebyl znám přesný genetický defekt, který tuto chorob způsobuje. Teprve v letošním roce se objevila studie finských autorů (Seppälä et al., 2013), která příslušný genetický defekt popsala. Zatímco většinou objevujeme genetické příčiny lidských chorob na základě znalosti genetického defektu u zvířecího modelu. V tomto případě to bylo celé naopak a znalost lidské choroby a jejich příčin posloužila pro výzkum choroby u jiného savce. Pompeho choroba přitom není v živočišné říši neznámá, s výjimkou psů byla popsána již i u koček, ovcí či tura domácího (Seppälä et al., 2013). Vědcům se podařilo u postižených psů severských plemen - konkrétně šlo o plemena lapinkoira (Finnish lapphund) či laponský pes (Swedish lapphund) objevit mutaci v genu pro psí variantu alfa-1,4-glukosidázy, konkrétně šlo o záměnu nukleotidu 2237G>A, vedoucí ke vzniku stop kodonu a předčasnému ukončení translace. Také u psů je tato choroba autozomálně recesivně dědičná, ve vyšetřovaném vzorku přibližně 300 psů (převážně severských plemen) byla frekvence přenašečů až 5 % (Seppälä et al., 2013).

Jelikož genetické vyšetření získává stále na větším významu i ve veterinární medicíně, dost možná se brzy dočkáme i standardizovaných testů pro klinickou veterinární praxi. Tak jako tak nám tato studie ukazuje krásný příklad situace, kdy znalost genetického defektu u člověka pomůže rychle odhalit genetickou příčinu obdobné choroby u jiného savce, ačkoliv ve většině případů zveřejňovaných studií je tomu právě naopak.

výtah z článku: MUDr. Antonín Šípek
https://www.gate2biotech.cz/pompeho-choroba-u-lidi-i-psu-ma-stejnou-genetickou-pricinu/


Více zde: https://devonexe.webnode.cz/o-zdravi/pompeho-choroba/